Pepa Mádle od dětství v sedlech koní a srdcem v Kuksu - Slavnosti koni Kuks

Přejít na obsah

Hlavní nabídka:

Pepa Mádle od dětství v sedlech koní a srdcem v Kuksu


Pepa Mádle od dětství v sedlech koní a srdcem v Kuksu
(vyprávění o cestě z kukského barokního festivalu do týmu televize Prima...)

Příběh… tedy všechno od A do Z a pěkně postupně… možná to někoho překvapí, ale i s mým povoláním, mám právě s tímto úkolem velký problém. Nevím totiž, kam ten začátek, tedy písmeno A, zakotvit.

Jsem dítě 90. let, dítě, které napůl běhalo po venku, stavělo bunkry a zároveň se zaujetím sledovalo vývoj elektroniky a neustále se rozvíjející televizní vysílání a jeho program. Byl jsem dítě, které hodně snilo a chtělo být vším možným, od podnikatele, přes chovatele koní až po herce a moderátora. Chtěl jsem umět základy pro každé povolání. A svědkem toho všeho bylo shodou náhod i kukské údolí. Je to i kvůli tomu, že pocházím z vesnice kilometr a půl proti proudu řeky. Když vypustím aktivní účast na besídkách ve školce a v prvních ročnících základky, můj pohled na to, co chci dělat a čemu se v budoucnu věnovat, se začal tvořit právě v Kuksu.

Asi v 11 letech jsem začal hrát s ostatními dětmi z vesnice v dětském divadelním souboru, který fungoval jen přes letní prázdniny. Bimbi di Terme, tak se náš soubor tehdy jmenoval. Naší snahou bylo nazkoušet divadelní představení pro kukský začínající barokní festival. Připadali jsme si v té době šíleně dospěle, když jsme se v divadle, které bylo v bývalé stodole, střídali s herci, kteří studovali nebo už dávno vystudovali vysoké herecké školy. Na konci srpna jsme pak opravdu sklízeli ovoce. Našemu prvnímu pokusu o herecké umění tehdy přihlížela asi stovka diváků. Měl jsem dokonce to štěstí hrát hlavní roli, a to Hansvursta ve hře Ulice bláznů. A právě to byl ten moment, kdy se ze mě asi ten blázen stal a hlavu v oblacích jsem měl o to víc.

Viděl jsem se na divadelních prknech nebo s mikrofonem v ruce. Chtěl jsem komunikovat s lidmi, lidem pomáhat oprostit se od každodenních starostí. Chtěl jsem být neustále mezi lidmi, předávat jim informace a zpříjemňovat chvíle. Kvůli tomu se stali mými prvními oběťmi spolužáci a učitelé na základce. Otravoval jsem tehdy společně s mým spolužákem několikrát do týdne v ředitelně, kde jsme zabrali vždy na velkou přestávku rozhlas, ze kterého jsme vysílali školní rádio. Opět jsem se cítil šíleně dospěle. Teď když si představím, jakou úroveň to vysílání asi mělo, červenám se a nejraději bych tento odstavec mého příběhu nadobro smazal. No nic, jdeme dál.

Měl jsem pocit, že by škola měla mít svůj časopis. I ten po několika číslech skončil. Aktivita ve škole mi ale tak nějak zůstala, měl jsem chuť pořádat akce, na kterých bych mohl demonstrovat, že i mladí v té době mají zájem dělat něco pro dobrou věc a snaží se zdokonalovat v tom, co je baví. Okolo sebe jsem měl spoustu talentovaných spolužáků, zpěváků. Mimochodem, i já jsem měl sen být zpěvákem. Díky tomu tam nahoře, že mi se zpěvem nedovolil vyjít z mého dětského pokoje... Ale zpět k věci. Zázrakem jsme dokázali přesvědčit učitele, že máme na to uspořádat pro město charitativní koncert. Dospěláci nám dali důvěru a na naše organizování dohlíželi. Výsledkem byly, myslím si, na náš věk skvělé koncerty, kterými jsme pomohli dětem s roztroušenou sklerózou. Přesně takovou akcí jsme v deváté třídě ukončili i náš základoškolský život.

Byl jsem rozhodnutý, že chci studovat uměleckou školu, herectví. Nakonec se můj sen nenaplnil. Nechci říct, že by mě rodiče nepodporovali v tom, co jsem dělal, ale neviděli to rádi… mít syna právníka je lepší než komedianta, naprosto to chápu… no, každopádně jsem na jejich rady, možná prosby, dal, a zvolil jsem zlatou střední cestu… střední školu podnikatelskou… podnikání a organizace má k sobě přeci jen trochu blízko a říkal jsem si, že to umění můžu dělat i bez školy a měl jsem štěstí, že mě vlastně v mých uměleckých snech podporovala, vycházela mi vstříc a já jsem tak v uměleckých snahách nezakrněl. Začal jsem moderovat akce, plesy a všechno, co se naskytlo…
Měl jsem představu, že po střední nastoupím na DAMU, rodiče toto rozhodnutí nijak zvlášť nekomentovali, byli rádi, že mám tedy alespoň tu maturitu z oboru, který jakžtakž jde. Jenže po půlroční intenzivní přípravě na talentovky jsem si týden před přijímačkami uvědomil, že to herectví vlastně studovat nechci. Ale talentovky jsem zkusil – podle předpokladů jsem se nedostal ani do druhého kola.

V klidu jsem úspěšně udělal maturitu a po 3 měsících zasloužených letních prázdnin, které byly jedna velká postředoškolská párty, jsem na půl roku odletěl na zkušenou do Anglie. Byl to neuvěřitelný půlrok. Můžu říct, že jsem v Anglii dospěl, změnil se mi pohled na život a shodil jsem tam i nějaké to kilo tuků. Přece moderátor musí vypadat k světu…  ano...  moderátor… ten umělecký a mediální rybník mě ne a ne pustit. I přesto, že jsem po příjezdu z Anglie začal v Praze na vysoké škole studovat marketing, snažil jsem se jít za tím vytyčeným cílem. Moderoval jsem kulturní akce čím dál častěji, potloukal jsem se po konkurzech na moderátory a herecké role s vírou, že jednou se štěstí na člověka prostě usměje. A usmálo – nastoupil jsem jako moderátor a reportér do metropolitní televize a tak jsem si začal oťukávat novinařinu. Po půl roce jsem přesedlal do zpravodajského týmu televize Prima, kde jsem dodnes.

Člověk má mít neustále nové cíle, i já nějaké samozřejmě ještě mám. Během mých peripetií jsem si odmoderoval a zúčastnil se celé řady nejrůznějších akcí. Během běhu za svými sny jsem si mohl vyzkoušet celou řadu nejrůznějších rolí a pozic. Od volebního manažera přes pracovníka v call centru až po průvodce na Hospitalu Kuks. A já jsem rád, že do Kuksu se můžu vracet pravidelně, nejen jako rodák nebo návštěvník, ale teď i čím dál častěji jako moderátor akcí, které se v nejkrásnějším barokním údolí v Česku odehrávají. Právě tam to všechno začalo a právě tam můžu neustále čerpat energii pro cestu za svými sny.
___________________________________________________________________________________________________________________________________________

Jak můžete Pepu kontaktovat? Třeba přes jeho web:


_______________________________________________________________________________________________________________________________________________
 
Copyright 2016. All rights reserved.
Návrat na obsah | Návrat do hlavní nabídky