Záštitu nad akcí Slavnosti koní, historie a řemesel Kuks 2019 převzal ministr zemědělství Miroslav Toman
Zde vás postupně seznámíme s účinkujícími a řemeslníky,
se kterými se v neděli 30. 6. 2019 na Kuksu potkáte:
Začněme těmi, kdo náš program budou (už potřetí) zahajovat a ukončovat. Manželé Jirsovi se synem Mírou a se svými dravci vám přibližují přírodu prostřednictvím sokolnictví - jejich program znáte pod názvem Dotkni se křídel. Chcete je poznat blíže? - podívejte se na povídání zde
Poprvé pro vás letos chystáme představení jednoho krásného, sladkého a voňavého 
řemesla. Zde platí doslova, že řemeslo má zlaté dno. Jedná se totiž o dno medometu a tím zlatem je med. Ano, řeč je o včelařství. Připravujeme pro vás povídání o medu, včelích produktech, včelách i včelaření. Budete si moci osahat různé včelařské vybavení a prohlédnout živé včely. 30. června 2019 se na vás v Kuksu těší včelaři i včelařky!
řemesla. Zde platí doslova, že řemeslo má zlaté dno. Jedná se totiž o dno medometu a tím zlatem je med. Ano, řeč je o včelařství. Připravujeme pro vás povídání o medu, včelích produktech, včelách i včelaření. Budete si moci osahat různé včelařské vybavení a prohlédnout živé včely. 30. června 2019 se na vás v Kuksu těší včelaři i včelařky!Pokud jste netrpěliví, nakoukněte zatím do Včelnice u Lenky - na facebookovou stránku Lenky Čtvrtečkové plnou zajímavých informací o včelách, včelích produktech a jejich účincích.
Grafika letošního roku patří bílému starokladrubskému spřežení, které nám už potřetí na Kuks přivedou Červené Karkulky, nebo-li Majka s Lenkou. Poznáváte je na razítku i na volných vstupenkách?
Splněné sny o bílých koních Majky Bíbrové si můžete připomenout zde.Ráno v den naší akce si na Majku vzpomeňte. Než naloží koně a kočár do auta a vyrazí ze Svojšic u Pardubic za námi na Kuks, tak podojí krávy, poklidí a nakrmí další koně, kteří zůstávají doma. Hned jak dojede na Kuks, zapřáhne svůj pár bílých klisen do kočáru a pak vás celý den bude vozit a povídat si s vámi. A v 17 hod, kdy vy odcházíte unavení domů, ona zase naloží koně a kočár, absolvuje dlouhou cestu domů, postará se o celé hospodářství a teprve pak půjde spát.Vzpomeňte si na ní, až budete ráno vstávat a přemýšlet, jestli se vám vůbec chce. Život je ukrytý v práci a pohybu a věk je jen číslo.
Co si představíte, když se řekne sečení trávy...sekačku nebo dokonce traktůrek?, křoviňák?, každotýdenní trápení po příjezdu na chalupu?, naději na dostatek letošního sena?, radost a vůni posečené trávy?, nebo třeba prostě kosu?
...co by vás přimělo vstát za rosy, vzít do ruky kosu a jít kosit?...chtělo by se, nechtělo?...musíte to umět?...musíte mít správně naklepanou kosu?...jak je vlastně "správně"?...dozvíte se na Kuksu...(pozor! - den před Slavnostmi, tedy už v sobotu 29.6.2019, proběhne se Spolkem sekáčů a kosců České republiky workshop sekání kosou. Sledujte tento web nebo už nyní pošlete mail na info@navraty2017.cz, že máte zájem o tento workshop - po ujasnění podmínek vás oslovíme přednostně.
Ing. Lenka Gotthardová je člověk s obrovským kulturním a historickým přehledem, s koňařskou duší a spoustou zkušeností ze své zajímavé životní cesty. Ačkoli bude v sobotu 29.6.2019 nepostradatelnou součástí Chovatelského dne Zemského hřebčince v Tlumačově, což je přes 200 km od nás, bude v neděli 30.6.2019 opět i s námi na Kuksu. Její přednášku o tom, jak jde čas v soužití lidí a koní si určitě nenechte ujít. Lenka však dovede poutavě moderovat jakékoli koňské vystoupení bez přípravy a tak ji možná uslyšíte i častěji během dne. Více o Lence Gotthardové včetně přehledu jejích vydaných knížek, plánovaných exkurzí a odborných přednášek najdete na jejím webu.
Regionální národopisný soubor Krkonošský Horal z.s. byl založen roku 1958 ve Vrchlabí, matkou současného vedoucího souboru Stanislava Lelka, paní Boženou Lelkovou, rozenou Malínskou. Soubor se zabývá folklorem oblasti Krkonoše a materiál čerpá z dědictví rodu Lelkových a Malínských. Největším kulturním bohatstvím souboru je, že krom písní v dialektu nářečí našich předků zpracovává historicky nevídané zápisy původních tanců, které zapisovaly paní Wejrychová a Malínská v Horní Branné, když na místním velkostatku vychovávaly hraběcí a panskou omladinu. Manželé Lelkovi jsou dnes jedinými znalci těchto tanců a pan Lelek jediným žijícím znalcem nářečí předků, kteří staletí obývali naše Krkonoše.Soubor ve svých tanečních vystoupeních předvádí řemeslnické tance, zálibové, pouťové a sakrální. Své umění předváděl ve dvanácti zemích EU na festivalech. Letos to bude v Maďarsku ve městě Makó.
Více se dozvíte na webových stránkách souboru http://www.krkonosskyhoral.cz/.
Slavnosti koní na Kuksu už si neumíme představit bez Petra Nývlta s trojkou chladnokrevných koní v doprovodu a za pomoci celé jeho velké rodiny. Senoseč, nakládání dřeva na kládový vůz a přetahování diváků s koňmi patří v jejich podání k nejoblíbenějším vystoupením. Petra naštěstí stále ještě baví dopravovat složitě na Kuks koně, klády a množství strojů, ačkoli s převozy musí vždy začínat už den před samotnou akcí. Jak se Petrovi Nývltovi se svými koňmi žije si můžete poslechnout přímo od něj v tomto videu z loňského ročníku v 4,20 min. Petr má práce nad hlavu a tak se o pozvánku pro letošní rok postaral jeden z jeho plemenných hřebců - Bandita. Přečtěte si zde, v Banditově deníčku a také si zkuste zapamatovat, jak Bandita vypadá - schválně, jestli ho na Kuksu mezi koňmi Nývltových poznáte.
A ještě pár informací a pokynů k přetahování s diváky:
Pokud vás někdy napadne, že dokážete udržet koně, který od vás chce utéct, vzpomeňte si na dnešek a na sílu, kterou je schopný kůň vyvinout. Nad koněm totiž silou nikdy nezvítězíte. A nemusí to být ani těžký chladnokrevník jako na Kuksu.
Při ukázce vás prosíme o dodržování pokynů kočího pana Nývlta tak, aby se nikdo z vás nezranil.........a pokud bude zle, dodržte důležité pravidlo koňského světa – pusťte se včas!
Miniškoličku práskání bičem bude spolek Keltoviny na Kuksu organizovat už potřetí. Bič ke koním a k naší historii určitě patří a vy, návštěvníci, si budete mít možnost vyzkoušet, jak se s bičem práská. Také se můžete podívat na různé druhy bičů. Spolek Keltoviny vznikl na podzim roku 2013 a funguje v Českých Budějovicích. Sdružuje osoby mající zájem o činnost s dětmi a mládeží. Mezi jeho hlavní aktivity patří tvorba internetového časopisu Keltoviny za pomoci dětí a mládeže a projekty spojené s historií práskání bičem s expozicí různých druhů bičů a výukou práskání bičem. Více na www.keltoviny.cz a www.facebook.com/keltoviny.
Nepostradatelnou dvojicí jsou pro Slavnosti koní na Kuksu Mišák a Martin Kvapil. Dobrosrdečný Mišák se v programu objeví vždy, kdy je potřeba spolehlivý a hodný koňský figurant...s klidem nechá na svých zubech řádit koňskou zubařku, postojí při ukázkách úpravy kopyt a ve zbylém čase se trpělivě nechá hladit či vás sveze na svém rozložitém hřbetě. Martin zase umí s svém životě s koňmi krásně vyprávět. Zajdete se s nimi pozdravit? 
Protože hospitál Kuks je bývalý zaopatřovací ústav pro vojenské vysloužilce, stává se zde flašinetář nepostradatelnou kulisou každé akce nejen kvůli zábavě, ale je i připomínkou faktu, že vojenští vysloužilci a hlavně invalidé kdysi dostávali povolení veřejně hrát a takto si vydělat na živobytí. Flašinetáři obcházeli nejen poutě a lidové zábavy, ale byli běžně k vidění na ulicích, kde hráli za několik drobných peněz od kolemjdoucích a jejich produkce nebyla považována za žebrotu.
U Slavností koní na Kuksu se často stává, že se z nových účinkujících stávají naši přátelé a to je i případ Romana Prouzy. Pojmenování srdcař nás v poslední době napadá často u více lidí a Roman Prouza je každopádně jeden z nich. Více o něm se dozvíte třeba tady a nebo tady.
Neskutečně emoční byl tanec s garochou v podání ing. Karla Dvořáka, Martiny Cukrové a Baziliška v roce 2008. Karel sám si zpracoval hudbu k vystoupení tak, že se v jednotlivých sekvencích zvyšoval spád hudby a dramatizoval samotný tanec, navíc hudbu přerušovaly chvíle ticha, kdy každý další nástup tónů vyvolával mrazení v zádech. Lidé okolo stáli ve čtyřstupu a byli doslova zkamenělí, všichni včetně dětí. Po ukončení vystoupení, když už odjížděli na vedlejší louku, je komentátorka, sama drezurní jezdkyně, dojatě vyzvala k přídavku. Atmosféru, která byla ve vzduchu nad kukským údolím, prostě nešlo jen tak nechat odplynout. A tak zatančili znovu na vedlejší louce mezi překážkami, připravenými na další vystoupení. Byl to nezapomenutelný zážitek, chvíle, kterou nelze naplánovat, která se prostě náhle stane.
Máme velkou radost, že Ing. Karel Dvořák, vedoucí výcviku chovu koní ve Slatiňanech, letos opět přivede jednoho ze starokladrubských hřebců na louky pod hospitálem Kuks.
Pavla Kostelecká je jednou z žen, která ve Slatiňanech učí mladé koně prvním krůčkům pod sedlem a připravuje je ke zkouškám. Zároveň se věnuje dámskému ježdění, na naší akci jí vídáme pravidelně...a letos se coby dáma nechá na Kuks doprovázet právě Karlem Dvořákem na jednom ze slatiňanských koní. Ze Slatiňan tito dva vždy přivážejí obrovskou dávku elegance...
Parta lidí, kteří jsou vzájemně propojeni koňmi a chutí dělat dobré akce pro ostatní koňáky, si říká JK Hubert. Přijedou nám ukázat, že kolem koní může být pěkně veselo, jak se můžou vzájemně doplňovat majitelé pracovních tahounů, příznivci sedlového ježdění i obdivovatelé poníků a třeba vás inspirují k vytvoření podobné party u koní ve vašem okolí. Na Kuksu vám představí své koně, ukáží nám vozatajský parkur, pustí se do orání...ale hlavně s námi celý den prostě budou. Více o nich zde.
Vypadá to, že tahle ukázka se vám hned tak neokouká a budeme ji tedy opakovat tak dlouho, dokud se nám na Kuksu bude potkávat Mišák a Katka Kuchyňková. Více o Katce a koňských zubních starostech si můžete přečíst na jejím webu.
Jmenuji se Helena a návštěvníkům Slavností na Kuksu jsem připravila velkoformátovou výstavu fotografií. Již druhou desítku dokumentuji práci chladnokrevných koní v lesích a na polích, protože mě prostě vzali za osrdí. Když koňské nohy opatrně našlapují úzkou lesní stezkou nebo mezi řádky brambor, odehrává se ten nejkrásnější koncert světa. A přesto, že nejsem fotograf, je pro mě právě fotografie způsobem, jak vám ukázat něco, k čemu se normálně nedostanete.Vše, co vám nabízím, mě potkalo prostým řízením osudu... ...protože:
Jsou prostě věci, které člověk musí v životě udělat.
Potkala jsem životními oklikami lidi, kteří dnes a denně oživují poctivou práci a dovednost. Ať je zima nebo hic, ráno poklidí v maštalích, obstarají dobytek a koně, pak pro sebe lehkou snídani a vozem nebo po kopytě do práce. Do lesa, kde se při tahání pokácených stromů musí spolehnout jen jeden na druhého. Na vinohrad nebo na pole. Když jsem ještě žila v Praze, měla jsem za to, že tenhle svět už vymizel. Že v lese už se všechno mechanizuje, že na polích jezdí jen traktory, že sáňky se pouští jenom z kopce vlastní vahou.. S přestěhováním do Orlických hor však přišel krásný "šok". A nesmírná radost pro znovuobjevenou Atlantidu...
Je to svět, který funguje i bez dnešních "eko" a "bio" nálepek tak nějak zcela přirozeně, sám od sebe již staletí, z vnitřní podstaty a potřeby lidí, kteří ho tvoří.
Jsou to mohutní chladnokrevní koně a poctivé české řemeslo, které prostřednictvím obrazů a slov předávám dál a neustále žasnu, jaké sebezapření a sílu musí denně vynakládat. Mnoho z vás také určitě už myslelo, že tato profese u nás vymřela. Mají na kahánku, ale ještě tu jsou. A je jen na nás, zda o tom povíme dál.
Moc děkuji všem, kteří mě nechají šplhat za sebou do kopců a krást jim jejich niterný svět. To jejich svět pro vás maluje obrazy. Já jen procházím.
Helena Görnerová
www.helenag.cz
Facebook: Helenag.ART